Eva Rydvalová 2017-18
Text byl zpracován v rámci výuky na gymnáziu 2017/2018 pod vedením Pavla Brycze, kdy jedinou výtkou byla absence titulku ;-).
Ptám se vás, co se vám vybaví pod slovem umění. Vy k umění vztah nemáte, bez subjektivity a vlastního uvažování recitujete definici z Ottova slovníku „umění je úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou“. Tato definice je pro vás pouhou frází, nic si pod ní nevybavíte. Jiní si představí herecké výkony, Michelangelova Davida, Galérii Louvre, Labutí jezero, hudbu od kapely Beatles, pocit, když byli poprvé v divadle. Ti další se vyjádří jen heslovitě. Řeknou zázrak, kouzlo, neuvěřitelný zážitek, estetika.
Umění je pojem, který se nedá objektivně definovat, protože je sám o sobě subjektivní. Umění je vlastní názor nebo jen pocit přenesený do knihy, hry hudby nebo obrazu. Je to otisk duše autora a opětovné přemýšlení adresáta. Umění je tohle všechno. Ale k čemu nám je, to umění? Chleba si jím nenamažeme, a kdyby lidi nechodili do divadla, těžko by se jím uživili herci. Ale diváci do divadla chodí a píší se nové hry a malují se nové obrazy a skládají se nové písně. Umění je s námi odedávna. V době, kdy jsme se začali vyvíjet my, se začalo vyvíjet i umění. Nejstarší dochované umění se řadí do období mladého paleolitu, vytvořené našimi předky, Kromaňonci, kteří přišli do Evropy kolem roku 40 000 př. n. l. Jedná se o výtvarné umění, především o sošky a jeskynní malby. Nejstarší soškou je patrně Venuše z Hohle Fels, nejznámější je Věstonická Venuše. V jeskyních Altamira a Lascaux, které se nacházejí na území Španělska a Francie, jsou zachované jeskynní malby se zvířecími motivy. Vzhledem k tomu, že v období paleolitu jsme již měli vyvinutou řeč, můžeme polemizovat nad tím, jestli již v té době vznikaly písně. Ať se podíváme na jakékoliv období člověka, umění nás provázelo. Jak jsme se vyvíjeli my a naše myšlení, vyvíjelo se i umění. S touhou po pochopení světa a vědy se zaměřovalo na objektivitu, a s přemírou techniky a zahlcenosti se vracelo k subjektivnímu vnímání světa, jakožto já, jedinec. Přesně to se stalo na konci 19. století. Jako lidstvo jsme se zahltili objektivní a jedinou realitou a začali hledat jiný způsob vnímání světa. A už budeme mluvit o impresionismu, kde umělci zachycují konkrétní okamžik a upozaďují objektivní popis situace, nebo o dekadenci, kde umělci poukazují na zkaženost světa ironicky a krásnou formou nutí nás to, jako pozorovatele, přemýšlet jinak.
Umění od starověku až po novověk velmi často provázelo náboženství a jedno bylo součástí druhého. To se zásadně změnilo mezi lety 1914 a 1918. Propukla první světová válka a svět se změnil k nepoznání. Mezi jeden z hlavních důsledků války patří nově odklon mnoha věřících od své víry. Náboženství nastavuje určitá pravidla, nad kterými by člověk neměl přemýšlet, protože tak řekl bůh. Ale na rozdíl od totalitních systémů, ke kterým jsme se ve své zoufalosti přiklonili po válce, náboženství káže lásku k bližnímu svému a pokud se nejedná o extrémistický kult, nic nenařizuje. Všechny totalitní systémy jsou pojistkou bezpečného života, práce, zajištění. Jediné, co chtějí na oplátku, je slepá víra v konkrétní totalitní režim, poslušnost, jednotné myšlení, omezení svobody a vědomí rasismu získávání moci a válek. V opozici totalitnímu myšlení stojí umělci s vlastními názory, subjektivním vnímáním světa a podněcováním ostatních spoluobčanů k myšlení. To je největší možné nebezpečí pro všechny totalitní systémy, to že by mohla jedna ovce vylézt ze stáda a říct, tohle je špatně, musíme to změnit.
Ať se podíváme na jakékoliv období člověka, umění nás provázelo. V umění se odráží současná doba. Umělci kritizují, popisují, komentují, zvelebují, zesměšňují dění okolo sebe a píší spolu s vědci a dalšími intelektuály naše dějiny. Pokud stále chcete tvrdit, že umění není užitečné ani důležité, vyzývám vás, abyste našli jednoho člověka, který si nikdy nepustil hudbu, nikdy nešel do kina a nikdy pro něj nebylo důležité žádné umělecké dílo.